Kalendář akcí

Sezonu uzavře tradiční Večírek
Na sobotu 29. září je připraven tradiční Večírek, který uzavře i zhodnotí uplynulou sezonu. Ještě během dne se zejména děti mohou těšit na Dětský turnaj a oblíbené Tenisohrání. Kdo z hráčů se nejlépe činil na turnajích se můžete podívat již nyní v sekci Žebříčky.


- - - - - - - - - - - - - - -

Hráče čekají už jen čtyřhry a mixy
O víkendu 8.-9. září se tenisté mohou těšit na poslední příležitost vylepšit si letošní výsledky a postavení v žebříčku - mistrovství TJ Rekreant ve čtyřhrách a mixech.


- - - - - - - - - - - - - - -

Děti mohou využít i druhého Tenisového kempu.
Od 13. do 17. srpna je na programu druhý dětský Tenisový kemp. Informace opět získáte u Matyáše Urbana nebo Ládi Tlapáka v klubovně..


- - - - - - - - - - - - - - -

- - - - - - - - - - - - - - -

Aktuality

Foto a video z našich kurtů

Fotografie a videa Vámi pořízená na tenisových kurtech se mohou stát zajímavou součástí závěrečného Večírku. Stačí se domluvit s koordinátorem Petrem Horákem... :-)

- - - - - - - - - - - - - - -

Přijímáme nové členy

Tenisový oddíl doplňuje členskou základnu a i nadále nabízí výhodnou možnost pro nové zájemce. Zrušili jsme vstupní poplatky, tudíž i pro nové členy platí běžná pravidla jako pro ostatní - pouze roční členský příspěvek a splnění povinnosti brigády.

Partneři

partner_kebule

partner_fabok

partner_fenix

Klubová historie

Člověk bývá uchvácen objevy, které mu dovolí nalézat dávno zapomenuté věci a události a umožňují mu procházet se historií, která předcházela jeho vlastní existenci.
Přijměte naše pozvání a nahlédněte zde s námi zpět v čase do dob, ve kterých se rodil náš tenisový oddíl. Sledujte důležité milníky a poznejte, jak se vyvíjel a rostl.
Pro začátek předkládáme doslovnou citaci několika úvodních stran ze znovunalezené kroniky.

– – – – – – – – – – – – – – – – – –

Začátky, které vedly k založení TJ Rekreant, jsou někde v sedmdesátých letech. Tehdy se na „plácku“, kde je dnešní areál Jednoty, provozovaly různé sporty, až jednou to největší fandové zkusili s tenisem.A vznikla myšlenka vybudovat tenisový kurt.
Pro tuto myšlenku se podařilo získat podporu ve vedení Slapského rekreačního družstva, které poskytlo potřebné finanční prostředky a upozornilo ve svém Zpravodaji, že je možné podílet se na výstavbě kurtu s možností hrát pak tenis.
Převážnou většinu budovatelů prvního kurtu tvořili chataři z Nové Živohošti. Byli to : manželé Černíkovi, manželé Hankovi, manželé Hrdinovi, L. Štantejský, Z. Štantejský, Mitiska, Marek, Pozník, Rys. Ze Žlíbku se k nim přidali : Cízl sen. a Volák.
S velkým pracovním elánem byl dobudován první kurt začátkem léta 1976.
Již v průběhu výstavby prvního kurtu si příliv zájemců vynutil potřebu dalšího kurtu a tak souběžně vyrůstala i „dvojka“. Mezi nové zájemce patřili především : manželé Valentovi, manželé Smolíkovi, manželé Kořínkovi, ze Žlíbku Žemlička, Nemejovský a další Cízlovi.
Rozrůstající se kolektiv, přibývající organizační problémy a i celková perspektiva tenisového dění na Živohošti si vynutily založení tělovýchovné jednoty se všemi právy i povinnostmi společenské organizace.
Tělovýchovná jednota byla ustavena na ustavující schůzi 5. května 1976 v jednací síni Domu Jiřího Wolkra v Praze 2.
Jednota přijala název TJ Rekreant, čímž se vyjádřilo, že je zaměřena na rekreační tělovýchovu. Vznikla při Slapském rekreačním družstvu se sídlem ve Zborovské 30, Praha 5. I v tom se projevilo pochopení představenstva družstva a pochopení střediskového výboru Živohošť – pravý břeh.
Zakládajícími členy jednoty byli dospělí, dorost a mládež podle presenčních listin.

Do vedení jednoty byl zvolen výbor ve složení :
Černík – předseda
Volák – místopředseda, polit. výchov.
Cízl – jednatel
Hanka – sportovní a metodický prac.
Marek – hospodář a pokladník
Štantejský L. – brigádní ref.
Rys – člen výboru
Revizní komise byla zvolena ve složení :
Kořínek – předseda
Mitiska – člen
Štantejský Z. – člen

K začátkům TJ REKREANT řekli členové výboru :

Černík :
Mám to stále před očima. Seděli jsme u nás v chatě na terase. Čenda Hanka, Karel Rys, Luďa Pozník a já. Uvažovali jsme při sklence vína o všem možném, ale především o tom, jak to zařídit, abychom se při tom chataření mohli dosyta vysportovat. Měli jsme sice elementární možnost na plácku před chatami mezi dvěma kůly napnout síť a zapotit se při volejbalu, později jsme odbíjenou zaměnili za pálkovanou a myslím, že se okolní chataři bavili, když nás viděli se prohánět s dřevěnými pálkami vyřezanými z prkna na mé cirkulárce.
Naši snahu o sportování to však neuspokojovalo. Stávali jsme se postupně ambicioznější, zvláště když se k nám přidávali i jiní blázni, nadšenci. A tehdy na té naší terase jsme se rozhodli, že tomu všemu dáme úroveň. Tam padlo rozhodnutí vybudovat tenisový kurt. Zřejmě proto, že nás pálkovaná chytla a hlavně nám někteří bývalí hráči tenisu vykreslovali krásu tohoto sportu.
Jak ale vybudovat tenisový kurt, když nejsou prostředky. Pozník navrhoval, abychom sami investovali nějakou částku. Zkušenosti jsme neměli, přesto však jsme si uvědomovali,
že by to bylo nad naše síly.
A tehdy mě napadla dobrá myšlenka, pokusit se požádat o pomoc střediskový výbor. Tehdy stál v jeho čele s. Stock. Bylo o něm známo, že je výborným sportovcem, plachtařem a že každým rokem jezdí po oceánech. Předpokládali jsme proto, že bude mít pro nás pochopení. Šli jsme tedy já a Čenda Hanka za ním. Nad naším návrhem vybudovat tenisový kurt chvíli uvažoval, ale pak se pro něj nadchl a prosadil ve střediskovém výboru částku 20.000, kterou jsme dostali do vínku. Pochopitelně v našem táboře radost veliká. Ihned jsme se do toho pustili, sehnali projekt, arch. Kumprecht nám dal požehnání a tak jsme vybudovali první kurt a vedle něho hřiště na odbíjenou.Jakmile začal na prostoru před našimi chatami čilý pracovní ruch, přidávali se k nám další nadšenci. Mezi prvními byl Jarda Mitiska, přišli „žlíbkaři“ Vráťa Cízl, Zdeněk Volák
a stále se přidávali další.
A tehdy bylo jasné, že nevystačíme jenom s pracovním úsilím, ale že se musíme organizovat. Vznikl přípravný výbor a v květnu 1975 naše tělovýchovná jednota. Dívám-li se nyní v létě ´81 nejen na původní tenisový kurt, ale na celý areál tenisových kurtů, jehož vznik si vynutil stále rostoucí počet členů a i mimořádný zájem příležitostných rekreačních sportovců, dívám-li se na ta léta, kdy naše TJ si musela na všech stupních vybudovat svou posici, utvrzovat svoje zcela výjimečné postavení v tělovýchově, na ohromnou spoustu problémů, které se kupily před výborem TJ, jsem zcela přesvědčen, že to nebylo nadarmo.
Myslím, že se nám podařilo pro naše členy umožnit pohyb na zdravém vzduchu v báječném prostředí. Nejvíce si však cením, že všichni nějakým způsobem pomohli a pomáhají a že téměř mezi všemi členy překonáváním problémů vzniklo sportovní kamarádství,
které je v naší TJ velmi výrazné a trvalé.
Pokud se dívám na to, co je před námi, myslím, že nemusím mít obavy o to, zda splníme naše konečné cíle, které jsme si předsevzali.
Doufám, že se mi splní, abych si s každým přiťukl na terase nové klubovny při jejím otevření.
Již se těším.

Volák :
Přidal jsem se hned, jak jsem se dozvěděl, že se bude na Živohošti budovat tenisový kurt.
Velmi cenné bylo to, že se hned od počátku utvořila dobrá parta
s nesmírnou touhou prohánět bílý míček.
A ten první kurt jako by rostl pod rukama. Tak, jak dnes stojí několik koleček nehybně, tehdy šlo jedno kolečko z ruky do ruky. Veškerá mechanizace byla „rychlopalný krumpáč“ a „dalekonosná lopata“. Škvára se válcovala osobními auty, nebylo válce. Vůbec toho, co jsme měli, moc nebylo a přesto se na prvním kurtu hrálo prakticky za necelý půlrok.
Jsem osobně velmi rád, že jsme byli spolu s Frantou Černíkem, Čendou Hankou, Luďou Pozníkem, Vráťou Cízlem, Ludvou a Zdeňkem Štanetjským, Edou Navrátilem, Václavem Markem, Jardou Mitiskou, Karlem Rysem, Jardou Hrdinou průkopníky tenisu na Živohošti. Ukazuje se již, a budoucnost to jistě ukáže ještě více, že to byl dobrý krok. A i když se pak ještě budovalo, a ještě se budovat bude – hrál se tenis.
Od časného rána až do tmy se urputně bojovalo o každý „fiftýn“. A že se tenis hraje jen v létě ? Kdepak, kolikrát jsme smetali listopadový a prosincový sníh, jen aby to vyšlo na setík.
Jsem přesvědčen, že ani největšího snílka by nenapadlo tehdy, když jsme rovnali terén pro první kurt, že za pět let tu budou kurty čtyři, a že budeme přemýšlet o klubovně ve statisícové hodnotě. Ano, ten náš areál, jak jsme si již zvykli říkat, má dnes docela slušnou finanční hodnotu. Myslím si však, že největší deviza je v tom, že je to areál zdraví, životní aktivity a rytířského sportovního přátelství pro nás, pro naše děti a celou řadu zájemců z rekreantů na Živohošti.
Stejně tak, jako František Černík věřím, že si přiťuknem v nové klubovně. A jestli ještě budeme při síle, měl by Franta dostat předsedovského hobla, nejen za klubovnu, ale za to všechno, co pro výstavbu udělal. Již se těším.

Cízl :
Pro mne to začalo tak : Jednou, snad to bylo v r. 1974 se zmínil Vlasta Jebavý, že na Živohošti se hraje tenis. Netrvalo to určitě déle než 5 minut, seděl jsem v kajaku a usilovně pádloval směr Živohošť. Ale ať jsem hledal jak jsem hledal – díval se po typickém vysokém oplocení – kurt jsem nenašel. Vrátil jsem se, vyptal se podrobně a hurá zpět. Tentokrát jsem skutečně našel dva, kteří tenis hráli. Sedl jsem si skromně na trávu a díval se jak jim to jde. Měl jsem dojem, že ohromně, i když jen pinkali. Ale na čem, to mělo s kurtem jen málo společného. Srovnaný plácek, povrch pískový, místo sítě špagát. Ale to byl základ – a jaký dobrý, to je vidět dnes. Stojí tam „jednička“ a tu nám závidí i na Štvanici.
Když ti dva dohráli, dal jsem s nimi řeč. Hned jsme si rozuměli – samí fandové. Přidal se třetí a vysvětlili mi, že chtějí udělat opravdový antukový kurt, jestli se chci přidat. ABY NE.
Tak takhle to začalo. Jak to pokračuje, to už bylo popsáno a ať to vydrží ještě hodně dlouho. Ať těch utkání, kdy je nám na kurtech dost přes 200 let (tedy při deblu!), kdy co nám chybí na umění nahrazujeme bojovností (hlavně když jde o pivo).
Ať je jich v té skvělé partě do nekonečna.
Ještě abych nezapomněl, ti první dva hráči byli Čenda Hanka a Jarda Mitiska – od těch dob věční parťáci i soupeři. A ten třetí samozřejmě František Černík.
A už končím, je 13. listopadu 1982, počasí nám přeje, tak honem ještě pár setíků.
A bylo jich : 14.11.1982 Mitiska,Cízl – Žemlička, Volák 4:6,6:3,19:17

Hanka :
Mám problém : Pepa Sedláček je tenisově lepší, Vráťa Cízl sebevědomější, Valenta trpělivější, Jarda Mitiska je neúprosným bijcem, Zdeněk Volák má nebezpečný a jistý backhand, „Žemla“ s „Nemejou“ mají větší rakety. A ze všech nejnebezpečnější bude asi mladý Čížek .Ještě, že Franta Černík nám staví klubovnu a bude asi „přetrénovaný“.
V každém případě se pokusím : bylo by milé vyhrát ještě jednu turnajovou soutěž. Desátou – jubilejní.Smutnou skutečností zůstává, že tato možnost je každým rokem složitější. Povede-li se to, budu hrozně rád. Nepovede-li se to, zkusím to znovu některý příští rok.
A dík vám všem. I těm, kteří mne poráželi, porážejí a těm, co mne budou porážet.
Asi jich bude čím dále, tím více.
Ale to nevadí, dík za ty nezapomenutelné chvíle vítězství i porážek na našich kurtech, za neúprosné „singly“, přátelské „debly“ a tak milé „mixy“, za kamarádství, jehož hloubku si uvědomíme pravděpodobně až po letech, za legraci a společný tenisový pohyb, bez něhož bychom již sotva mohli existovat, prostě dík za Živohošť, TJ Rekreant, hospůdku
a vše co k tomu patří.
10.7.1982

Marek V. :
Řada osudových náhod mě táhla do tohoto kraje již v dobách, kdy tu byla ještě divoká příroda. Už tenkrát jsme tu v Psaných skalách s kamarády tábořily. Soutok Mastníku se stal časem velkou rekreační oblastí známou daleko široko. Nikdy jsem však nepomyslel na to, že to bude místo, kde se opět vrátím ke své oblíbené hře, tenisu. Propadl jsem mu hned po válce na Zbraslavi, kde jsme s partou kamarádů oživovali krásy tohoto sportu a kde jsem hrál tenis, dá se říci i závodně. Odchodem ze Zbraslavi jsem však možnost hry ztratil a dlouhých dvacet let jsem nehrál. Až teprve na podzim 1974 jsem se z družstevních informací dozvěděl, že několik vyznavačů tenisu má v úmyslu vybudovat na Živohošti tenisový kurt.
Zprvu jsem ani nevěřil, že se tak náročná práce může podařit. Pochyboval jsem , že se dotáhne do konce, ale přesto se přihlásil. Byl jsem však překvapen, jak jsou už práce rozjeté. Zapojil jsem se do práce, neboť mi svítila jiskřička naděje, že budu moci hrát svůj oblíbený tenis. Našel jsem partu stejně i více zapálených nadšenců a vyznavačů tenisu. A pak jsme hráli. Nebylo to ono co jsem si představoval, dech se za léta odpočinku zkrátil, postřeh zpomalil, pružnost je ta tam. Co naplat, co bylo, bylo, dnes už je jiné. Chce to cvičit a pak hrát. Vždyť nejde jen o vítězství, ale o radost ze hry, požitek, ale také zdravý pohyb. A tak se hrálo. Psal se r. 1975. Na dvorci jsme střídali a hráli, seč síly stačily. Časem se ale ukázalo, že jeden kurt nestačí, a tak se postavil druhý. Zájem o tenis rostl, lidí přibývalo a tak musely přibývat i kurty, a přibyly další dva. Ovšem tak velký areál potřebuje také zázemí, klubovnu, sociální zařízení atd. Takže se začalo se stavbou klubovny. Výsledky práce jsou obdivuhodné, areál roste před očima.
Obdivuji na tom nejvíce tu obětavost lidí, kteří to dělají opravdu jen pro ten sport, který jim učaroval. To jsou snad tisíce hodin práce a ještě se pak najde čas si zahrát a připravovat se na oddílový turnaj, který je vyvrcholením a společenským podnikem této malé,
dnes již tělovýchovné jednoty Rekreant.
Té vládne rukou nejen tvrdou, ale i obětavou a pracovitou Franta Černík, nejiniciativnější pracovník celé jednoty. Tím ovšem nechci říci, že by ostatní nebyli iniciativní a pracovití, ale vždy musí být v kolektivu nějaká tvůrčí osobnost. Nechci nikoho jmenovat, kdo se zasloužil o rozvoj tenisu na Živohošti, více či méně ale jako celek jsme jistě udělali pořádný kus práce, nejen pro naše potomky, ale i pro sebe a pro svoje zdraví, pro které je tenis tím nejlepším prostředkem.

Štantejský L.:
„Máte hezký areál“, to já slýchávám od našich partnerů, kteří tenisové kurty užívají. Slyšívám to od „Brněnských vysokoškoláků“, od „Dánů“, od „Pražské techniky“ i od instruktorů a účastníků tenisových kursů CKM. A všichni si přejí, aby si mohli v příštích letech zase na Nové Živohošti tenis zahrát. Ale všichni tito lidé neobdivují jenom tenisový areál, který je tak hezký a v krásném prostředí, obdivují především tak dobrý lidský spolek, který dokáže držet spolu pohromadě v práci i při hře.A já jsem rád, že do něj patřím, a že mi závidí.
10.10.1982

Rys :
Své vyznání píši jako poslední. Že jsme začínali na pískovém plácku nejdříve s nohejbalem, volejbalem a prvními náznaky tenisu, jste si již všichni přečetli. Ano, naše nadšení bylo veliké, protože přetrvalo přes značnou dřinu až dosud.
Teď, když máme za sebou již hezkou řádku odehraných sezon, ať již úspěšných více či méně, myslím si, že každý z nás v sobě má především pocit, že to krásné kamarádské zápolení by nikdy nemělo končit.

…další obsah se připravuje a bude vám postupně předkládán…

– – – – – – – – – – – – – – – – – –

… a přidáváme i pár tenisových zajímavostí z našeho oddílu i ze světa …

Domácí zajímavosti

Historicky nejčastějším vítězem mužské dvouhry na každoročních přeborech TJ Rekreant je nedostižně Milan Čížek ml. – nasbíral celkem 18 titulů ! Dlouho byl také i nejmladším vítězem (a mezi členy stále je), poprvé vyhrál v 16 letech a 9 měsících. Ovšem v Open-éře ho překonal Aleš Hrdina ml., ten vyhrál přebory ve 14 letech a 4 měsících.
Nejvíce vítězství v ženské dvouhře slavila Martina Čížková, celkem 8.
Nejvíce titulů ve čtyřhrách si připsali Milan Čížek ml. (10) a unikátní rodinná dvojice Kateřina Smolíková a Kateřina Smolíková ml. (9).

home

facebook

rajce

youtube

e-mail